Cypress bez mráčku

Tak po dlouhé odmlce se opět hlásím. Ve Vancouveru konečně naplno udeřilo jarní počasí, takže jsem vytáhla sluneční brýle, sukni a vymodlené botky z maminčina balíčku. Nevím jak ji napadlo, že je tady tak moc postrádám, asi telepatie nebo prostá mateřská láska :D

Víkend byl ve znamení modré oblohy, slunečního svitu a vysokých teplot. Byl by hřích nevyjet na hory (samozřejmě se jeden hříšník našel, holt Radža taky konečně musí někdy pracovat), dokonce po krátké domluvě jsme "zbantovali" dalšího výletníka - našeho guatemalského kamaráda Carlose. Černá pleť a fakt, že Carlos nikdy nestál na bruslích natož na lyžích nám slibovali nezapomenutelné zážitky.

Carlos se ukázal jako pravý bojovník a svou odvahou a chutí nám zaplnil krásné odpoledne skvělou zábavou ;) kromě toho, že jsem zjistila, že moje angličtina stojí za prd, když nemůžu pořádně vysvětlit co má dělat, jsem také zavzpomínala na svoje první lyžařské výcviky se základní školou ... když to srovnám, tak je Carlos opravdu talent. Nehledě na to, že 99% jeho spoluobčanů nikdy nevidělo sníh, plužit se naučil po druhém nebo třetím sjezdu. Mě to trvalo týden ;)

Matěj zase překvapil svými trenérskými schopnostmi. Po krátké chvíli jsem nechala vyučování jízdy na lyžích plně v jeho režii, pže moje vlastní lyžařské schopnosti by žádným přínosem pro Carlose nebyli :D

Videa pořízená ze svahu (teda pokud někoho neurazí, že jsem tento kopeček nazývala svahem) jsou nezapomenutelnou vzpomínkou a hlavně dokonalým nástrojem k procvičení bránice. Stačí, že si na ně vzpomenu a už mi cukají koutky :) Tak teď už by to určitě chtělo vytvořit si účet na youtube.com :)

Velikonoční barbeque

Tak se klukům naskytla skvělá příležitost okusit kopce Revelstoku a zažít pravou kanadskou lyžovačku. Prašan, skály, kopce příkré až hanba, kdo by nezáviděl. Po shlédnutí fotek moje bledá závist zařadila Revelstoke na první příčku v seznamu míst, kde si prostě musím zalyžovat.
S představou nudného víkendu, jsem v práci mému šéfovi vysvětlovala, jak je možné, že jsem na Velikonoce sama. Jako řecký ortodoxní katolík tento fakt nedokázal pochopit, až se mu zželelo a pozval mě na nedělní grilovací párty, kterou každoročně pořádá se svými řeckými přáteli. Kromě toho, že jsem se přecpala kupou delikatesních jídel, potkala další kupu zajamvých lidí, bylo docela zajímavé nahlédnout do šéfovic soukromého života, který si Stathi podle mého názoru poměrně dost chrání. Než jsem poprvé viděla jeho ženu, dobírala jsem si ho, že je pro mě jako inspektor Columbo, který se o své ženě s láskou zmiňuje v mnoha dílech tohoto slavného seriálu, ale nikdy neodkryje její identitu.
Návrat kluků následoval po nedělní půlnoci spolu s Adri, která zde měla pracovní pohovor. Její přítomnost mi krásně proslunila pondělní volno, které jsme jako správné ženské hladové po nakupování nebo alespoň okoukávání kanadské módy strávili v obchoďácích. Bohužel náš Jakub zvaný Satén nezvládl jednu (jistě nebezpečnou :) čás kopce a domů si přivezl natažené koleno a rty napuchlé do obrovských rozměrů. Ti kdo znají Kubu a ví, že i v normálním stavu jsou jeho plné rty nepřehlédnutelným znakem jeho obličeje snad pochopí, že slovem "obrovských" myslím "jako opravdu obrovských" :D

Dnes také nesmím zapomenout poděkovat moji neuvěřitelné mamince. Balík došel! Děkujííí!!! Hlavně za ty botky!
Takže si děvčata lečte ošlehané zadky (doufám, že budete zdravé jako řípy, jelikož se mnou to bude bledé, ale naštěstí tady máme Matěje, který nikdy nezanevře na české zvyky, tak snad mi ta jeho pomlázka nějaké to zdravíčko přinese) a vy kluci zase schovejte karabače do skříně a tu velikonoční pálenku vstřebejte co nejdřív!

Happy Easter!