Štědrý den a svátky vánoční v kanadském podání

Tak jestli někdo trvdí, že Vánoce jsou svátky klidu a míru, teď už vím 100%, že u někoho ten klid a mír zrealizovat prostě nejde.

Polovinu dárků jsem sháněla den před štědrým dnem a jelikož Radžovi Balantainka s Colou zachutnala na návštěvě bývalého šéfa až moc, návrat v brzkých ranních hodinách domů čtyřiadvacátého naše plány trochu rozhodil. Nakonec však vše dobře dopadlo a v rohu se nám už dopoledne tyčil neuvěřitelně huňatý voňavý stromeček (Jakub říká, že je to jedle a jelikož botanické znalosti by jste u mě hledali jako jehlu v kupce sena, budu mu věřit :) a náš vánoční kapřík (v podání skoro 2kilového lososa) byl naporcován nejlepším porcovačem v širokém okolí :) ano ano, mnou, vypadal skoro jako kapr, akorát mi Radža zakázal nechávat na těch plátcích ryby lososí ploutve, což je škoda, vypadalo to docela dost komicky :) Matěj dopoledne ukuchtil vynikající bramborový salát a Jakub ozdobil stromek po domácku vyrobenými ozdobami, které vnáší do našeho obydlí kouzlo staré české tradice, což nesmírně oceňuji :) A pak se šli projít s pár Čechy do Queen Elisabeth Parku, kde udělali vlastenecké fotky v českých dresech, zatímco já s Radžou jsme napravovali resty z minulých dní.

Více foto viz fotogalerie Piccasa

Trochu pozdě, ale přece, po 7 hodině večerní, kdy vy už jste dávno trávili vánoční chody v bříšku a vstřebávali poslední nadšení z vánočních darů, jsme my tady ve Vancouveru usedli ke stolu a zahájili první Vánoční večeři, která se konala mimo teplo našeho opravdového domova. Každý z nás jistě jako já vzpomínal na své nejbližší, Matěj si tyto kanadské vánoce snažil co nejvíc přetransformovat na české a celou dobu nám tvrdil, že jí kapra a ne lososa :)

Mě připomělo domov rozdávání dárků, které bylo letos zase na mě (jako na nejmladším členovi naší čtyřky). Ježíšek, který to měl letos opravdu daleko, byl poměrně štědrý. Teda u mě dost na to, abych mohla veřejně prohlásit, že zase tak hodná jsem snad nebyla a nějakou náhodou musel do mé ponožky omylem přihodit dárky i Santa! Jakubovi Santa nadělil pěknou zásobu knížek, dokonce i čtenářský deník, aby v těch přečtených dělech měl pořádek, Matějovi zase krásnou černou kytaru, takže nadobro skončily tiché poklidné večery. Myslím, že Radžovi udělal největší radost slamněný klobouk ve kterém vypadá ještě větší proutník než normálně. Mexickému kamarádovi Xavierovi jsme nadělili kvalitní pití a kyblík, pro případ nevolnosti, která se mu takhle jednou nečekaně dostavila na naší párty.

Večer štědrý jsme štědře zakončili v hospůdce v centru, ale to už je vyprávění s hvězdičkou :D, které zní mnohem lépe v osobním podání, než takhle neosobně neobratně amatérsky popsáno na mém blogu :)

Svátkům vánočním vládlo lelkování,noční lyžování na Cypress a prohlídka jednoho z mnoha jezer Vancouveru (foto viz Picasa).

Merry Christmas

My sháníme posledních pár švestek, které nám chybí k tomu, abychom si vytvořili krásnou vánoční atmosféru (Jakub zdobí stromeček, Mates kuchtí salát, Radža lítá s dárkama a já tak nějak různě polítávám a vlastně nedělám nic - jelikož nemám váleček a vykrajovačky, ale těsto už mám, takže snad to cukroví dneska bude :) chi) zatímco vy v ČR už baštíte kapříka, přidáváte si bramborového salátu nebo dychtivě rozbalujete dárky! Tak všem přeji šťastné a veselé prožití svátků vánočních!Ať je ten Štědrý večer opravdu štědrý ať už si přejete cokoli a vánoční noc tak krásně tajuplná a magická jak popisují sbírky lidové slovesnosti!Protože jenom ty nejlépe pamatují tyto časy plné lásky a štědrosti, bez spěchu a nervozity :)

Zásilka doručena!

Jupíííí!!! Balíček došel!!! A teď mě zahřívá u srdíčka kousek domova! Třikrát hurá, dnes pro změnu všem poštám!

Pár tecnických informací: balík byl odeslán 3. prosince ve čtvrtek, projel po pozemních komunikacích českých i kanadských, proletěl se vzduchem a přesně po 2 týdnech cestování dorazil na místo určené k rukám adresáta (tzn. ke mě) :) teda až poté co jsem si vystála nekonečnou frontu na poště.

Hlavním důvodem proč jsem si vyžádala malý pozdrav z domova, byly zapomenuté kartičky Osadníků z Katanu, což je naprosto bestovní hra, kterou jsem darem dostala od judistů (kterým hrozně moc děkuju!). To jsme se tak jednou navečer všichni sešli doma a padl návrh si zahrát, když už jsem to tady těch 8500 km vezla :). Jelikož to bylo zrovna v období, kdy ještě s námi trávila čas japonka Maiko, musela jsem pracně vysvětlovat pravidla nejen v češtině, ale i v angličtině (a úplně jsem se u toho zapotila). Když jsme však obeznámeni s pravidly chtěli hru zahájit, s hrůzou jsem shledala, že nemám půlku kartiček (samozřejmě zákon schválnosti zafungoval výtečně - chyběly ty nejdůležitější, které nahradit nemůžu :) Tudíž jsem se hnedka druhým dnem obrátila na mou šikovnou mamču a určitě nemám čeho litovat :) v balíku jsem totiž našla kromě kartiček spoustu dalších užitečných věcí (dokonce i svetry, které jsem omylem nechala doma a které jsem tady hrozně postrádala :D). Mamča mě prostě zná a ví co mě potěší (zase můžu dlabat po večerech tatranky :)


Zasílám tisícero díků do střední Evropy ( z Canady do Kanady :) a hubičku pro mamču navrch!

Klapka Cypress Mountain podruhé!

Ano ano, jak už název napovídá, volné pondělí jsem opět využila k výletu do hor, i když se dá říct, že jsem k tomu jako hloupá k houslím přišla. Jelikož celé pánské osazenstvo vydělávalo v pondělí penízky zprvu se zdálo, že moje oblíbené pondělí ráno proležím v posteli a odpoledne prochodím městem konečně prolézt ty bezva obchoďáky a večer si splním jeden ze svých snů a podívám se do obchodů typu Dior, Louis Vuitton, Versage a podobně a budu koukat na ty velké prostory ve kterých budou dva páry bod, tři kabelky, čtyři trička, svetr a kalhoty v celkové hodnotě dosahující snad milion dolarů a budu se hrozně tvářit, že na to mám.

Když jsem však v neděli večer dorazila z práce můj plán na pondělí už zcela vyšperkoval Radek a můžu vám říct, že žádný Versage na seznamu nebyl. Zajezdit si na kanadských kopečcích byl skvělý nápad, který však měl jeden háček. Měla jsem jet sama a ještě k tomu autem!!! Radek totiž koupil Dodge kvůli práci a jelikož ho potřeboval odzkoušet, tohle byla skvělá příležitost jak ho potrápit a zkontrolovat jestli nekoupil zajíce v pytli. Můj nesouhlas nebyl brán v úvahu a tak mi nezbylo nic jiného než sebrat odvahu, mapu, klíčky od auta a pořádnou dávku Nutelly na uklídnění a vydat se směr Cypress Mountain. Naštěstí infrastruktura ve Vancouveru je na vedena na jedničku a i takový amatér jako já může zdárně bez problémů dostát svého cíle :) Na parkovišti jsem naštěstí nikoho nepřejela (ani týpka "parkmena", který mě navigoval a stál nebezpečně blízko mému vozu :D) a dokonce jsem se postavila jako podle pravítka! Trochu legrační byl pohled na třídveřák, do kterého se nasáčkovali 4 asiati i s výzbrojí, stojící vedle velkého dodge se kterým přijela jedna slečna :D

Mrzlo až praštilo, počasí však nádherné, tak jsem si slíbila, že po pauze projedu všechny trasy a nafotím co budu moci. Navíc jezdit sám na lanovce má nespornou výhodu - spousta lidí se s vámi dá do řeči, mohla jsem si tedy konverzací vylepšovat své chabé znalosti angličtiny. Vybavena fotoaparátem jsem po svačince vylezla ven z vyhřáté budovy a co čert nechtěl...venku se zatáhlo. Což by ani tak nevadilo, fotit se dá i bez sluníčka, ale ta mlha, která obklopila celé okolí se dala doslova a do písmene krájet! Naivně jsem vyjela na nejvyšší bod v domění, že oblafnu přírodu a vyjedu nad tento hustý bílý oblak (ve škole tomu říkali inverze), bohužel místo oblafnutí jsem se dostala do epicentra. Sedící osamělá na lanovce a vidící z páru sedícího přede mnou pouze nejasný obrys, padl na mě náhle dosti tísnivý pocit a já musela sebrat všechnu sílu, abych z lanovky vystoupila, jelikož jsem měla sto chutí na ní zůstat a jezdit tak dlouho, dokud mlha neopadne. Rozhodla jsem se tedy sjet dolů a vydat se domů. Kanadské pahorky jsou však pro lyžaře zkušené, což znamená dosti příkré! Závratnou rychlostí jsem se řítila dolů, snížená viditelnost mi však zatajila malinký srázík do kterého jsem vletěla jako bych měla křídla, bohužel jenom jako. Usilovně máchat rukama posléze ani nohama nepomohlo a já dopadla celou váhou (a že kurňa není málo) pěkně na zadeček. Naštěstí to nebylo nic vážného, jenom si teď nemůžu sednout ani na záchodové prkýnko!!!

Sportu zdar!

Vancouver téměř z perspektivy ptačí a po letech zase na bruslích

Wow!!! Třikrát hurá našemu novému internetu!!! Po nekonečných peripetiích s našim internetovým připojením konečně můžeme navázat spojení s ostatními :) a já konečně můžu v klidu upgradovat svůj imaginární šuplík mých zážitků a myšlenek. Bohužel můj příspěvek odpozdila smutná zpráva z domova, která mi vycucla veškerou náladu psát o našich zimních radovánkách.

Největším zlepšovákem mé nálady je poslední týden počasí. Obloha bez mráčku, zasněžené vrcholky okolních hor, ale hlavně mrzne až praští. Troufám si tvrdit, že ani rtuť v teploměru to nedává a zcela zamrzla :)

Tudíž byl by hřích nevyužít pondělního volna a nejet s klukama prosvištět kanadské kopce na prknech (ať už dvěma nebo jednom). Pro lyžovačku vybrali kluci Cypress Mountain jakožto jedno z míst konání Olympijských her ve Vancouveru - Snowboard, U rampa a Freestyle Skiing. Už bylo opravdu načase protáhnout tělo a vyzvednout permici - jako poslední samozřejmě, kluci už tam jsou jako doma. Holt, někdo pracuje i o víkendu.

Nos jako kus ledu, tři vrstvy svetrů, dvě vrstvy rukavic, k lanovce jsme skoro přimrzli, ale úsměv na tváři nám nic nevzalo. Na vrcholku jsem se pokochala výhledem na Vancouver a pak už jsme si to svištěli hlava nehlava zpátky dolů a tak pořád dokola. Bohužel Matějovi při jízdě prasklo vázání, takže mu nezbývalo nic jiného, než nás chvíli pozorovat na kopečku a pak stopnout někoho, kdo jede směr Vancouver. Snad se mu to podaří vyreklamovat "as soon as possible"!!!

Taky se musím zmínit o ledovém kluzišti pro veřejnost, které je v centru na Robson St. Kluci sice byli mírně znudění, jelikož je jako zapálené hokejisty opravdu nebavilo jezdit pořád dokolečka, ale zato já jsem na tom byla přesně naopak. Byla jsem nadšená a přitom jsem zavzpomínala na náš třinecký stadion, kde jsem se učila ovládat jízdu na ledě. Skutečnost, že jsem na ledě skoro vrazila do našich známých je mi důkazem, že Vancouver opravdu zase není tak velký, jak mi připadal v čase příjezdu :)