Opět za Amíkama...

...tak jsem si teda bláhově myslela, že to všechno dopíšu, ale teda to nějak nedopadlo :D mám 3/4 takže dopisovat budu později ;)

Můj pobyt v Kanadě je den ode dne kratší a nervozity naopak přibývá....navíc se chystáme ještě trochu prozkoumat opačné pobřeží USA, takže zítra s Mírou Londýnem (nový obyvatel českého domu na 8mé Avenue s neuvěřitelně skvělým příjmením ;) a Jirkou (dokonalé ztělesnění Švejka, jehož ač krátký pobyt naplnil český dům Haškovskými hláškami) odlétáme směr Los Angeles šlápnout na pár těch hvězd a otisků bot a rukou slavných filmových hvězd!

Držte nám palce a my si budem držet klobouky!

Více než 3 měsíce poté

Zdravím kupku čtenářů, kteří zabrousili znovu na blog a stali se tak svědky jeho zmrtvýchvstání :) Naivně jsem věřila, že znovu rozběhnu blog, alespoň zlehka doplním mezeru událostí, které se staly během této čtvrtroční odmlky, ale samozřejmě, jak je tomu ve většině případů, vyskytl se jeden docela nepříjemný háček.

Svou krátkou rekapitulaci jsem chtěla doplnit fotografiemi, abych se nemusela toliko rozepisovat, oživila mou fotogalerii a vaší fantazií trochou barevných obrázků. Co osud nechtěl, veškeré fotky jsou spolehlivě uloženy v Radžovém laptopu (nebo vypáleny na DVD), který je zamknut v Dariuszově domě v Coquitlamu a Dariusz se momentálně nachází někde v přírodě na delším rodinném campování.

Nicméně, rozhodla jsem se pokračovat i bez obrázků, třeba to bude zajmavé i v tomto případě :)

Hurá směr východ!

Po značně dlouhé odmlce opět pár řádků pro nejvěrnější příznivce, kteří ještě nezapoměli na moji malou maličkost ve velkém městě. Vlastně bych měla začít uvažovat nad změnou názvu blogu. Jak už to chodí, časem se to okolí, které pro vás bylo tak neznámé a zdálo se vám tak obrovské, tak nějak zmenšuje a stává se pro vás více a více běžnou záležitostí.

Poslední dozvuky Olympiády v podobě výprodeje obrovských a nebo příliš malých velikostí oblečení jsou už jenom matnou vzpomínkou na tuto velkou událost a Vancouver se plně připravuje na přicházející léto. Kanaďani déšť nedéšť začli obouvat prosté žabky, lehká letní tílka jim provětrává stále chladný severní vítr z hor, ale zdá se, že jim žádné klimatické hrátky v podobě aprílového počasí nezkazí radost z nastupujících letních měsíců.

Dnes už mohu také oficiálně prozradit datum mého příjezdu. Pokud tedy vše půjde, jak se říká, podle plánu, v září dne 26. tohoto roku bych měla opustit kanadskou půdu a v úterý o den později se radovat z příletu do Evropy :) pokud by se našel někdo kdo by mě chtěl přivítat, buďte připraveni 18:30 u brány příletů na vídeňském letišti ;) a ne, že tam nikdo nebude hovádka! :D

Víkendová barbecque párty alias rozloučení s těmi, kteří se vrací do vlasti rodné a s těmi, kteří vyjíždí vstříc novým zážitkům různě po Americe, byla skvělým uvolněním, jelikož poslední týden byl poněkud hektický. Datum našeho odjezdu do Jižní Karolíny blížil čím dál tím víc. Pro hlavy nezasvědcené: náš Guatemalský kamarád Carlos má auto v malém městě Myrtle Beach a rád by ho znovu využíval. Bohužel nemůže momentálně vycestovat z Kanady, vybízela se tedy možnost toto autko vyzvednout a dopravit ho Carlosovi do Kanady. Skvělou příležitost pocestovat po Státech jsme museli chytit za pačesy. Proto je toto poslední upgrade ze západního pobřeží. Počasí nás sice vůbec nepotěšilo, jelikož na východě dle předpovědi řádí hromy blesky, ale snad se náš příjezd obejde bez problémů.

Jdem na to....za hoďku bychom se měli odlepit od povrchu zemského ;)

Cypress bez mráčku

Tak po dlouhé odmlce se opět hlásím. Ve Vancouveru konečně naplno udeřilo jarní počasí, takže jsem vytáhla sluneční brýle, sukni a vymodlené botky z maminčina balíčku. Nevím jak ji napadlo, že je tady tak moc postrádám, asi telepatie nebo prostá mateřská láska :D

Víkend byl ve znamení modré oblohy, slunečního svitu a vysokých teplot. Byl by hřích nevyjet na hory (samozřejmě se jeden hříšník našel, holt Radža taky konečně musí někdy pracovat), dokonce po krátké domluvě jsme "zbantovali" dalšího výletníka - našeho guatemalského kamaráda Carlose. Černá pleť a fakt, že Carlos nikdy nestál na bruslích natož na lyžích nám slibovali nezapomenutelné zážitky.

Carlos se ukázal jako pravý bojovník a svou odvahou a chutí nám zaplnil krásné odpoledne skvělou zábavou ;) kromě toho, že jsem zjistila, že moje angličtina stojí za prd, když nemůžu pořádně vysvětlit co má dělat, jsem také zavzpomínala na svoje první lyžařské výcviky se základní školou ... když to srovnám, tak je Carlos opravdu talent. Nehledě na to, že 99% jeho spoluobčanů nikdy nevidělo sníh, plužit se naučil po druhém nebo třetím sjezdu. Mě to trvalo týden ;)

Matěj zase překvapil svými trenérskými schopnostmi. Po krátké chvíli jsem nechala vyučování jízdy na lyžích plně v jeho režii, pže moje vlastní lyžařské schopnosti by žádným přínosem pro Carlose nebyli :D

Videa pořízená ze svahu (teda pokud někoho neurazí, že jsem tento kopeček nazývala svahem) jsou nezapomenutelnou vzpomínkou a hlavně dokonalým nástrojem k procvičení bránice. Stačí, že si na ně vzpomenu a už mi cukají koutky :) Tak teď už by to určitě chtělo vytvořit si účet na youtube.com :)

Velikonoční barbeque

Tak se klukům naskytla skvělá příležitost okusit kopce Revelstoku a zažít pravou kanadskou lyžovačku. Prašan, skály, kopce příkré až hanba, kdo by nezáviděl. Po shlédnutí fotek moje bledá závist zařadila Revelstoke na první příčku v seznamu míst, kde si prostě musím zalyžovat.
S představou nudného víkendu, jsem v práci mému šéfovi vysvětlovala, jak je možné, že jsem na Velikonoce sama. Jako řecký ortodoxní katolík tento fakt nedokázal pochopit, až se mu zželelo a pozval mě na nedělní grilovací párty, kterou každoročně pořádá se svými řeckými přáteli. Kromě toho, že jsem se přecpala kupou delikatesních jídel, potkala další kupu zajamvých lidí, bylo docela zajímavé nahlédnout do šéfovic soukromého života, který si Stathi podle mého názoru poměrně dost chrání. Než jsem poprvé viděla jeho ženu, dobírala jsem si ho, že je pro mě jako inspektor Columbo, který se o své ženě s láskou zmiňuje v mnoha dílech tohoto slavného seriálu, ale nikdy neodkryje její identitu.
Návrat kluků následoval po nedělní půlnoci spolu s Adri, která zde měla pracovní pohovor. Její přítomnost mi krásně proslunila pondělní volno, které jsme jako správné ženské hladové po nakupování nebo alespoň okoukávání kanadské módy strávili v obchoďácích. Bohužel náš Jakub zvaný Satén nezvládl jednu (jistě nebezpečnou :) čás kopce a domů si přivezl natažené koleno a rty napuchlé do obrovských rozměrů. Ti kdo znají Kubu a ví, že i v normálním stavu jsou jeho plné rty nepřehlédnutelným znakem jeho obličeje snad pochopí, že slovem "obrovských" myslím "jako opravdu obrovských" :D

Dnes také nesmím zapomenout poděkovat moji neuvěřitelné mamince. Balík došel! Děkujííí!!! Hlavně za ty botky!
Takže si děvčata lečte ošlehané zadky (doufám, že budete zdravé jako řípy, jelikož se mnou to bude bledé, ale naštěstí tady máme Matěje, který nikdy nezanevře na české zvyky, tak snad mi ta jeho pomlázka nějaké to zdravíčko přinese) a vy kluci zase schovejte karabače do skříně a tu velikonoční pálenku vstřebejte co nejdřív!

Happy Easter!

Queen Elizabeth Park

Zbývalo pár dní do Honzova odjezdu a my jsme se dosud patřičně nerozloučili s Olympiádou, proto jsme v tuto slunnou sobotu vyrazili do Queen Elizabeth Parku dát sbohem skvělým zážitkům.

Každý posbíral jakoukoli věc, která měla něco společného s olmypiádou, tudíž jsme mohli zformovat vzhlednou kupku rekvizit, která měla vytvořit alegorii Olympijských her. Těsně před focením jsme však s českými vlajkami a dresy, klobouky apod. vytvořili patřičný rozruch, což znamenalo nechat se fotit nespočtem zvědavých japončínků. Poté jsme utvořili skupinku a dbali rejžových (Honzových :) pokynů. Jak to dopadlo můžete shlédnout na picase!

Jarní Vancouver

Odmlka dlouhá až hanba. Pro poslední nadšence, kteří ještě na tento blog nezanevřeli mám novou várku fotek, ale jináč nic moc zajmavého.

Poolympijské překvapení v podobě sněhových přeháněk nás opustilo stejně rychle jako přišlo a naopak Vancouverem zavlál jarní větřík, který proměnil pahýly stromů v překrásné vonící koruny květů a odehnal mračna bránící teplým slunečním paprskům prostoupit městem.

Dobrou zprávou je, že mi konečně přišla kartička s potvrzením, že od prvního března jsem pojištěna u Britské Kolumbie, což znamená, že mohu konečně sportovat bez obav z dalších tučných účtů za ošetření. Což mi připomíná jednu kuriózní záležitost. Asi před měsícem Radža úspěšně složil zkoušky na autoškolu tudíž mu byl vydán místní řidičský průkaz. Ten vám přijde poštou a kromě osobních údajů zde musí být uvedena výška, váha ba dokonce i barva očí i vlasů (moc nechápu jak to řeší, když se blondýnka nechá obarvit na černo). Ke kartě samotné vám pak přijde zajmavý zelený letáček (který mi byl poslán i ke kartně z pojištění). Na první dojem tento papír vypadá jako reklama, po hlubším prozkoumání jsme však zjistili, že je to formulář, ve kterém se můžete registrovat do sítě dárců orgánů a zaškrtnout orgány, které darujete v případě nehody. Dokonalá zastrašující metoda, kterou bych zavedla i u nás :)


Na Picase najdete fotky z pláže kde jsme se byli trochu provětrat jednoho slunného dne těsně před odjezdem našeho "rejžy" Honzy, který zorganizoval celou skupinu Liptákovského klobouku (což jsou vlastně kluci coby nejslavnější fanoušci tohoto roku a nejslavnější Sáblikovic klobouk)!