Tak pro začátek musím upozornit na to, že jsem se úplně zapoměla zmínit o dvou návštěvnících, kterým tady po období olympiády poskytujeme azyl. Nejedná se o žádné mimozemské tvory, jak by si někdo pod pojmem "návštěvník" mohl představit, ale o dva brněnské bratry Jirku a Honzu, kteří nám tady trochu narušili tu naši čtyřku, samozřejmě v dobrém slova smyslu. Jsem moc ráda, že znám zase další dva skvělé človíčky (tři když budu počítat i Adri, která tady však byla jenom na skok, škoda :( ). Oboum patří velký dík za všechno v čem nám pomohli, hlavně Jirkovi, jako největšímu diplomatovi, který vyjednával všechny lístky :)
Jak naši hokejisti bojovali s Ruskem, druhý zápas s Lotyšskem a Finskem nevím. Respektive výsledek znám, ale neúčastnila jsem se střetů osobně, takže nic moc o tom napsat nemůžu :) to už je otázka pro kluky, obrovské fanoušky a znalce hokeje ledního. Jediné co můžu, je hodin na picasu pár fotek.
Naprosto nepřekonatelným zážitkem tohoto týdne (teda myslím, že mě do neděle žádný lepší nepotká) je včerejší účast v Richmondu na olympijském rychlobruslařském oválu v závodě na 5000m. Favoritka závodu naše česká Sáblice opět nezklamala a dobruslila si nádherným způsobem pro druhou zlatou medaili. Všude spousta Kanaďanů, jelikož ti také měli svou favoritku, které však stříbrnou medaili vyfoukla němka a v hledišti jste mohli napočítat desítky skupinek v oranžových svršcích, což byli Holanďani. Česká základna však byla taky obstojná, dokonce jsme v řadě při kontrole lístků potkali pana Langra a můžu říct, že i politik takového kalibru je prostě obyčejný veselý týpek, který si chce zafandit :)
Kdo sledoval záznam nebo přímý přenos může vidět klobouk, podobný našim, který kluci vlastnoručně vyrobili a ocenili našimi podpisy (teď když už jsme taky byli v té televizi a jsme takové persóny, tak to přece bude mít cenu :) jenom škoda, že tato trať musí být opravdu vysilující, jelikož byla nesmírně unavená a hnedka potom spěchala na dopingovou kontrolu, takže na lístku mám podepsaného jenom trenéra (já jsem se s ním teda nikdy nesetkala, pže jako obvykle i včera jsem musela do práce, ale slyšela jsem, že Péťa Novák je bezva týpek :)
čtvrtek 25. února 2010
úterý 23. února 2010
Czech versus Latvia
Dva dny po zápase s našimi slovenskými sousedy jsme se utkali opět s Evropany tentokráte však s Lotyši. Štěstí stálo na naší straně, jelikož jsme dostali poslední řadu u lóží, kde sedí prominenti, kteří zde mají jídlo a pití zdarma. Naši "sousedé" kanaďané byli správní chlapíci a párkrát nám nějaké to pivko zdarma poslali. Samozřejmě jsme po něm žíznivě chňapli, byť bylo kanadské, jelikož svoje vlastní pití si na stadion přinést nemůžete a když si chcete pivo koupit, musíte šáhnout do kapsy trochu hlouběji, než v ČR (asi 7krát).
Oběcně jsou Lotyši outsideři tohoto olympijského utkání (což bych neměla nahlas moc říkat, abych ještě nepřinesla nějakou smůlu do dalšího souboje), takže kanaďané vesměs fandili jim. Troubili jsme, křičeli jsme, mávali jsme...překřičet však celý stadion vyřvávající "Latvia" nebylo až tak jednoduché. V každém případě to byl neopakovatlný zážitek. Neopakovatelný zážitek byl také průvod Čechů nakříž Downtownem po výhře. Takové malé "nacvičováním na zlatou medaili" :)
Večer jsme zakončili v pubu, kde vystupovaly malé kapelky či zpěváci, kteří chtěli ukázat co umí. Po hodině nás upozornili, že musíme zaplatit 10 dolarů, což se samozřejmě nikomu nechtělo, tak jsme to ukecali, že jenom dopijem pivo, které jsme měli objednáno a půjdem. Samozřejmě dobrá nálada a povaha česká nám nedala a my jsme objednávali další a další rundy dokud se bodyguard opravdu nenašval a my museli spěšně odejít, abychom se obešli bez zranění :D
Oběcně jsou Lotyši outsideři tohoto olympijského utkání (což bych neměla nahlas moc říkat, abych ještě nepřinesla nějakou smůlu do dalšího souboje), takže kanaďané vesměs fandili jim. Troubili jsme, křičeli jsme, mávali jsme...překřičet však celý stadion vyřvávající "Latvia" nebylo až tak jednoduché. V každém případě to byl neopakovatlný zážitek. Neopakovatelný zážitek byl také průvod Čechů nakříž Downtownem po výhře. Takové malé "nacvičováním na zlatou medaili" :)
Večer jsme zakončili v pubu, kde vystupovaly malé kapelky či zpěváci, kteří chtěli ukázat co umí. Po hodině nás upozornili, že musíme zaplatit 10 dolarů, což se samozřejmě nikomu nechtělo, tak jsme to ukecali, že jenom dopijem pivo, které jsme měli objednáno a půjdem. Samozřejmě dobrá nálada a povaha česká nám nedala a my jsme objednávali další a další rundy dokud se bodyguard opravdu nenašval a my museli spěšně odejít, abychom se obešli bez zranění :D
čtvrtek 18. února 2010
Czech versus Slovakia
Poslední úpravy ručně vyráběných oblečků, tváře zdobené národní trikolorou, na hlavu klobouky a může se vyrazit směr Canada Hockey Place podpořit naše kluky v prvním hokejovém utkání. Náhodný los nám vybral bývalé spoluobčany, takže místo rivality panovala v okolí spíš pohodová atmosféra plná očekávání.
Kluci zorganizovali další společné focení, tentokráte i se Slováky. Trošku paradoxem bylo místo setkání - Ruský dům, který sídlí v Science World a reprezentuje zde budoucí zimní hry v Sochi.
Asi hodinové čekání před zimákem mě, oblečené v sukni, ani trošku nepřišlo vhod, holt bílé kalhoty jsem nesehnala :( Hned po příchodu na stadion nás odchytl týpek z televize, prý jestli bychom mohli dát interview. Matěj obohacen kupou zkušeností s médii z posledních dní se ujal postu hlavního mluvčího a pohotově odpovídal. Já se svými chudými znalostmi ledního hokeje a trémou udělala z mého představení naprosté fiasko. O to víc jsem se styděla, když jsem zjistila, že natáčení nebylo pro televizi, ale byl to přímý přenos na velkou obrazovku na stadioně! Samozřejmě to Radža stihl zdokumentovat na foťák, takže budu muset najít nějaký lišácký způsob jak ho vymazat. Naopak fotky, které udělal jeden novinář z idnes.cz se celkem povedly, takže tady klidně pyšně nechám odkaz:
http://oh.idnes.cz/foto.asp?c=A100218_053509_zoh-hokej_lge&r=zoh-hokej&strana=2 (fotka číslo 24).
Atmosféra na stadioně byla úžasná. Vlajek českých i slovenských nepočetně mnoho, jenom nám malinko zkazili náladu kanadští senioři, kteří si začli stěžovat, že nevidí přes naše klobouky. Asi po deseti minutách přišel podruhé postarší volunteer, který nás rázně upozornil, že více již za náma chodit nebude, ať si prostě ty klobouky sundáme. Po Matesově připomínce, že tohle je hokej a ne kino, došlo k malé konfrontaci, ta však díky bohu rychle vyhasla a my jsme si pro zbylé dvě třetiny našli jiná hnízdečka mezi Čechy k fandění, kde jsme mohli křičet hlava nehlava klobou neklobouk.
Smršť střel na slovenskou brankou, kterou naši zahájili zápas skončila sice stějně rychle jako začala, hlavní je, že náskok udrželi.
Na fotky opět koukněte na picasu a tady jedna bonusová - od Kubového taťky z televizního přenosu v ČR.
Kluci zorganizovali další společné focení, tentokráte i se Slováky. Trošku paradoxem bylo místo setkání - Ruský dům, který sídlí v Science World a reprezentuje zde budoucí zimní hry v Sochi.
Asi hodinové čekání před zimákem mě, oblečené v sukni, ani trošku nepřišlo vhod, holt bílé kalhoty jsem nesehnala :( Hned po příchodu na stadion nás odchytl týpek z televize, prý jestli bychom mohli dát interview. Matěj obohacen kupou zkušeností s médii z posledních dní se ujal postu hlavního mluvčího a pohotově odpovídal. Já se svými chudými znalostmi ledního hokeje a trémou udělala z mého představení naprosté fiasko. O to víc jsem se styděla, když jsem zjistila, že natáčení nebylo pro televizi, ale byl to přímý přenos na velkou obrazovku na stadioně! Samozřejmě to Radža stihl zdokumentovat na foťák, takže budu muset najít nějaký lišácký způsob jak ho vymazat. Naopak fotky, které udělal jeden novinář z idnes.cz se celkem povedly, takže tady klidně pyšně nechám odkaz:
http://oh.idnes.cz/foto.asp?c=A100218_053509_zoh-hokej_lge&r=zoh-hokej&strana=2 (fotka číslo 24).
Atmosféra na stadioně byla úžasná. Vlajek českých i slovenských nepočetně mnoho, jenom nám malinko zkazili náladu kanadští senioři, kteří si začli stěžovat, že nevidí přes naše klobouky. Asi po deseti minutách přišel podruhé postarší volunteer, který nás rázně upozornil, že více již za náma chodit nebude, ať si prostě ty klobouky sundáme. Po Matesově připomínce, že tohle je hokej a ne kino, došlo k malé konfrontaci, ta však díky bohu rychle vyhasla a my jsme si pro zbylé dvě třetiny našli jiná hnízdečka mezi Čechy k fandění, kde jsme mohli křičet hlava nehlava klobou neklobouk.
Smršť střel na slovenskou brankou, kterou naši zahájili zápas skončila sice stějně rychle jako začala, hlavní je, že náskok udrželi.
Na fotky opět koukněte na picasu a tady jedna bonusová - od Kubového taťky z televizního přenosu v ČR.
pondělí 15. února 2010
The best cheesecake in Vancouver!
Konečně jsem si dneska dopřála zaslouženého volna a vyrazila s Radžou a Lukášem směr Downtown (centrum) taky trochu okusit té olympijské atmosféry.
První zastávkou byla již zmíněná velkoplošná obrazovka, kde jsme sledovali boj teď už bronzového Lukáše Bauera. Zde jsem si také já okusila jak chutná sláva. Naše dresy české hokejové representace a klobouky v barvách naší vlajky vzbuzovaly patřičný rozruch a každou chvíli jsme museli odpovídat na zvídavé otázky typu odkud jsme, jestli závodíme, jestli máme lístky na olympiádu apod. A to ani nepočítám kolikrát jsme museli pózovat s lidma, kteří se s námi chtěli vyfotit :D
Zde jsme taky navštívili kanadský dům, kde měli pár zábavných atrakcí, bohužel fotky máme jenom dvě, pže jsem zapoměla baterky do foťáku (ano ano nic neobvyklého) a nový foťák jsme si vyzvedávali až ve 4. Na picase ale najdete jak vypadají lyže pro paraolympionika, což pokládám trochu za výjmečné, pže na vlastní oči je moc lidí asi nevidí. Jinak jste se mohli vyfotit s olympijskou pochodní (kde byla řada jejíž délka vás přesvědčila o tom, že jedna fotka s pochodní, kterou už máte vám bohatě stačí :). K vidění bylo pár archivních kousků jenž stály u zrodu zimních sportů, nějaké ty trenažery se snowboardem nebo něčím podobným.
Poté byl v plánu německý dům, který vypadá jako jeden z nejzajmavějších (hlavně když všude kolem voní správně propečený vuršt), jenomže to vypadalo, že kromě nás chce tento dům vidět i další polovička zeměkoule. Potom co jsme se vyfotili se švédskými fanoušky a od milé paní dověděli, že se v řadě stojí hodinu, uznali jsme, že bude lepší, když nějaký ten den počkáme a třeba se ke konci olympiády všudypřítomné řady zkrátí na polovinu.
Od návštěvy ruského domu (který by měl zároveň tak nějak prezentovat budoucí hry v Sochi) nás odradila moje spolupracovnice Ola (která má přítele Olega :D to mě vždycky rozesměje), která tvrdila, že stát hodinu v řadě se moc neoplatí, pže tam prakticky není nic extra zajmavého k vidění. Takže návštěvu domu bývalého sovětu (což Oli v práci se šéfem pořád připomínáme :D) jsme odložili na neurčito a raději jsme navštívili nedalekou kavárnu, kde pracuje Lucka. A určitě jsme neprohloupili, jelikož jsme byli pohoštěni výběrovou kávou a nejlepším tvarohovým koláčem ve Vancouveru. A to bez přehánění. V životě jsem lepší nejedla ;)
Úplně nakonec jsme omrkli slovenský reprezentační dům, který ho má letos poprvé otevřen pro veřejnost. Bohužel vstup za 100 dolarů nás dost odradil, takže když to shrnu, zase jsme žádný dům neviděli zavnitř - když nepočítám ten kanadský :)
První zastávkou byla již zmíněná velkoplošná obrazovka, kde jsme sledovali boj teď už bronzového Lukáše Bauera. Zde jsem si také já okusila jak chutná sláva. Naše dresy české hokejové representace a klobouky v barvách naší vlajky vzbuzovaly patřičný rozruch a každou chvíli jsme museli odpovídat na zvídavé otázky typu odkud jsme, jestli závodíme, jestli máme lístky na olympiádu apod. A to ani nepočítám kolikrát jsme museli pózovat s lidma, kteří se s námi chtěli vyfotit :D
Zde jsme taky navštívili kanadský dům, kde měli pár zábavných atrakcí, bohužel fotky máme jenom dvě, pže jsem zapoměla baterky do foťáku (ano ano nic neobvyklého) a nový foťák jsme si vyzvedávali až ve 4. Na picase ale najdete jak vypadají lyže pro paraolympionika, což pokládám trochu za výjmečné, pže na vlastní oči je moc lidí asi nevidí. Jinak jste se mohli vyfotit s olympijskou pochodní (kde byla řada jejíž délka vás přesvědčila o tom, že jedna fotka s pochodní, kterou už máte vám bohatě stačí :). K vidění bylo pár archivních kousků jenž stály u zrodu zimních sportů, nějaké ty trenažery se snowboardem nebo něčím podobným.
Poté byl v plánu německý dům, který vypadá jako jeden z nejzajmavějších (hlavně když všude kolem voní správně propečený vuršt), jenomže to vypadalo, že kromě nás chce tento dům vidět i další polovička zeměkoule. Potom co jsme se vyfotili se švédskými fanoušky a od milé paní dověděli, že se v řadě stojí hodinu, uznali jsme, že bude lepší, když nějaký ten den počkáme a třeba se ke konci olympiády všudypřítomné řady zkrátí na polovinu.
Od návštěvy ruského domu (který by měl zároveň tak nějak prezentovat budoucí hry v Sochi) nás odradila moje spolupracovnice Ola (která má přítele Olega :D to mě vždycky rozesměje), která tvrdila, že stát hodinu v řadě se moc neoplatí, pže tam prakticky není nic extra zajmavého k vidění. Takže návštěvu domu bývalého sovětu (což Oli v práci se šéfem pořád připomínáme :D) jsme odložili na neurčito a raději jsme navštívili nedalekou kavárnu, kde pracuje Lucka. A určitě jsme neprohloupili, jelikož jsme byli pohoštěni výběrovou kávou a nejlepším tvarohovým koláčem ve Vancouveru. A to bez přehánění. V životě jsem lepší nejedla ;)
Úplně nakonec jsme omrkli slovenský reprezentační dům, který ho má letos poprvé otevřen pro veřejnost. Bohužel vstup za 100 dolarů nás dost odradil, takže když to shrnu, zase jsme žádný dům neviděli zavnitř - když nepočítám ten kanadský :)
Kluci a zlatá Sáblice
Dešťové mraky konečně odpluly do věčných lovišť (teda po jednom dnu se opět vzkřísili, aby nám to nebylo líto a dneska opět začlo pršet) a slunce zalilo svými paprsky olympijskou neděli. Zarytí fanoušci fandili hlava nehlava a zamilovaní slavili svatého Valentýna, což znamená plné restaurace a nutnost některých tvrdě pracovat i v neděli (např. já :( ).
Tato prosluněná neděle se také zapíše do paměti kluků, jelikož jim přinesla slávu a pozornost nejenom českých médií! Jako správní fanoušci trávili skoro celý den na letišti (a po x hodinách navázali spoustu přátelských vztahů s novináři - Radža se dokonce stal na chvíli kameramanem jednomu skandinávskému reportérovi), aby mohli přivítat hokejisty přijíždějící na hry, s napětím sledovali závod na 3000m Martiny Sáblíkové na velkoplošné obrazovce v centru Vancouveru a po tom co vybojovala zlatou medaili ji s nadšením spěchali přivítat k Olympijskému oválu do Richmondu. Slušivé klobouky, české dresy, zanícení a horlivost s jakou kluci přivítali zlatou Sáblici a vyjádřili podporu při medailovém ceremoniálu neunikla českým (i zahraničním) médiím a nyní jsou kluci k shlédnutí v každém spotu a znělce z Olympiády. Sbírají rozhovor za rozhovorem a patřičně si užívají popularitu! Už se tady začíná mluvit o tom, jak to bude vypadat na letišti až budou přijíždět domů :D
Po práci jsem se k Radžovi a Lukášovi na letišti přidala taky já, zjistila, že jsme potkali další Čechy (začínám mít pocit, že Kanaďana abys po těch evropanech a asiatech pohledal) a zjistila co znamená opravdový fanoušek ledního hokeje. Což byla parta kanaďanů, kteří měli s sebou velký kufr, ve kterém ukrývali dresy všech zemí, které se účastní letošních her. Trik spočíval v tom, že pokaždé co přijede nějaký representant (samozřejmě kluci měli vše zjištěné předem, aby jim nikdo neutekl) rychle na sebe navlíkli dres země, kterou hráč reprezentuje a nechali si ho podepsat. Po tom, co dva čeští hráči, kteří po příjezdu ignorovali zástup fanoušků i přes hlasité výkřiky, se na jejich tváři objevil takový výraz zklamání, který spatříte opravdu málokdy.
Tato prosluněná neděle se také zapíše do paměti kluků, jelikož jim přinesla slávu a pozornost nejenom českých médií! Jako správní fanoušci trávili skoro celý den na letišti (a po x hodinách navázali spoustu přátelských vztahů s novináři - Radža se dokonce stal na chvíli kameramanem jednomu skandinávskému reportérovi), aby mohli přivítat hokejisty přijíždějící na hry, s napětím sledovali závod na 3000m Martiny Sáblíkové na velkoplošné obrazovce v centru Vancouveru a po tom co vybojovala zlatou medaili ji s nadšením spěchali přivítat k Olympijskému oválu do Richmondu. Slušivé klobouky, české dresy, zanícení a horlivost s jakou kluci přivítali zlatou Sáblici a vyjádřili podporu při medailovém ceremoniálu neunikla českým (i zahraničním) médiím a nyní jsou kluci k shlédnutí v každém spotu a znělce z Olympiády. Sbírají rozhovor za rozhovorem a patřičně si užívají popularitu! Už se tady začíná mluvit o tom, jak to bude vypadat na letišti až budou přijíždět domů :D
Po práci jsem se k Radžovi a Lukášovi na letišti přidala taky já, zjistila, že jsme potkali další Čechy (začínám mít pocit, že Kanaďana abys po těch evropanech a asiatech pohledal) a zjistila co znamená opravdový fanoušek ledního hokeje. Což byla parta kanaďanů, kteří měli s sebou velký kufr, ve kterém ukrývali dresy všech zemí, které se účastní letošních her. Trik spočíval v tom, že pokaždé co přijede nějaký representant (samozřejmě kluci měli vše zjištěné předem, aby jim nikdo neutekl) rychle na sebe navlíkli dres země, kterou hráč reprezentuje a nechali si ho podepsat. Po tom, co dva čeští hráči, kteří po příjezdu ignorovali zástup fanoušků i přes hlasité výkřiky, se na jejich tváři objevil takový výraz zklamání, který spatříte opravdu málokdy.
sobota 13. února 2010
Vancouver 2010
Pochodeň rozpálila olympijský oheň, aby pár hodin na to mohly být spuštěny první stopky měřící rychlost, natažen první metr měřící vzdálenost a aby zasedla první komise hodnotící výkony sportovců.
Velkolepá zahajovací ceremonie přivítala všechny účastníky a návštěvníky her, i když byla poskvrněna smutnou smrtí mladého Gruzijce.
Na CTV se rozjel olympijský maratón, takže i přesto, že se vše koná velice blízko nás a my se toho nemůžeme zůčastnit, sledujeme dění alespoň skrze toto médium.
Poslední týden olympijská pochodeň křižovala Vancouverem, doprovázena vždy zástupy zvědavců, což jsem si nemohla nechat ujít. Den před zahájením putovala tři bloky od mé práce, zrovna v době mé pauzy, tak jsem si na konto připsala další ze zážitků, které se pravděpodobně nebudou opakovat. Hnedka poté jsme s Radžou spěchali do Downtownu, kde si chtěl Radža vyfotit hodiny odpočítavající zahájení olympijských her když budou všechna čísla 01:01:01:01 (d/h/m/s). Samozřejmě technika zklamala (prý :) a okamžik zdokumentován nebyl :D myslím, že se tomu říká zákon schválnosti!
Velkolepá zahajovací ceremonie přivítala všechny účastníky a návštěvníky her, i když byla poskvrněna smutnou smrtí mladého Gruzijce.
Na CTV se rozjel olympijský maratón, takže i přesto, že se vše koná velice blízko nás a my se toho nemůžeme zůčastnit, sledujeme dění alespoň skrze toto médium.
Poslední týden olympijská pochodeň křižovala Vancouverem, doprovázena vždy zástupy zvědavců, což jsem si nemohla nechat ujít. Den před zahájením putovala tři bloky od mé práce, zrovna v době mé pauzy, tak jsem si na konto připsala další ze zážitků, které se pravděpodobně nebudou opakovat. Hnedka poté jsme s Radžou spěchali do Downtownu, kde si chtěl Radža vyfotit hodiny odpočítavající zahájení olympijských her když budou všechna čísla 01:01:01:01 (d/h/m/s). Samozřejmě technika zklamala (prý :) a okamžik zdokumentován nebyl :D myslím, že se tomu říká zákon schválnosti!
pondělí 8. února 2010
Upcoming Olympics!
* Velké digitální hodiny v centru Vancouveru odpočítávají poslední dny a hodiny do zahájení olympijských her a celým Vancouverem (i Whistlerem) se množí auta rozvážející přijíždějící sportovce a jejich trenérské, lékařské, manažerské podpory z nejrůznějších koutů země
* Olympijské zprávy vytlačují články o chřipce a televizní média jsou plná propagací oficiálních partnerů her
* Olympijský obchod praská ve švech, městem uspěchaně pobíhají zaměstnanci v uniformách a dobrovolníci v zeleně a tyrkysově zářících bundách postávají na strategických místech ochotni okamžitě poskytnout jakoukoli informaci (vyjma těch osobních)
* Všude kolem vás nespočet lidí, kterým se na krku houpe akreditace, která je opravňuje vstupovat na místa ostatním zapovězená a cestovat zdarma (a kterou tak klukům závidím :)
* Kulturní program doprovázející olympiádu se naplno rozjel a hotely se začínají plnit zvědavci z různých koutů světa
* Olympijská pochodeň připomínající dávnou historii krouží Vancouverem (jenom škoda, že poslové nemohou nařídit pozastavit všechny války)
Ve volné chvilce jsem zdokumentovala pár míst, takže koukněte na Picase na složku Olympics. Moc jsem toho pravda nevyfotila, jelikož Radžův foťák vypověděl službu, takže jsem musela použít mého veterána, ale až nám přijde nový kousek nahodím něco více.
Docela zajmavá je olympijská vesnička, před kterou stojí neuvěřitelné kvantum zcela nových terénních automobilů (pro znalce značku zjistím později ;) a kterým dokonce byl vyhrazen jeden pruh na cestách, které jsou důležitou spojkou mezi vesnicí a místy konání.
Co dodat více
Winter Olympic Games are COMING!
* Olympijské zprávy vytlačují články o chřipce a televizní média jsou plná propagací oficiálních partnerů her
* Olympijský obchod praská ve švech, městem uspěchaně pobíhají zaměstnanci v uniformách a dobrovolníci v zeleně a tyrkysově zářících bundách postávají na strategických místech ochotni okamžitě poskytnout jakoukoli informaci (vyjma těch osobních)
* Všude kolem vás nespočet lidí, kterým se na krku houpe akreditace, která je opravňuje vstupovat na místa ostatním zapovězená a cestovat zdarma (a kterou tak klukům závidím :)
* Kulturní program doprovázející olympiádu se naplno rozjel a hotely se začínají plnit zvědavci z různých koutů světa
* Olympijská pochodeň připomínající dávnou historii krouží Vancouverem (jenom škoda, že poslové nemohou nařídit pozastavit všechny války)
Ve volné chvilce jsem zdokumentovala pár míst, takže koukněte na Picase na složku Olympics. Moc jsem toho pravda nevyfotila, jelikož Radžův foťák vypověděl službu, takže jsem musela použít mého veterána, ale až nám přijde nový kousek nahodím něco více.
Docela zajmavá je olympijská vesnička, před kterou stojí neuvěřitelné kvantum zcela nových terénních automobilů (pro znalce značku zjistím později ;) a kterým dokonce byl vyhrazen jeden pruh na cestách, které jsou důležitou spojkou mezi vesnicí a místy konání.
Co dodat více
Winter Olympic Games are COMING!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
