Polovinu dárků jsem sháněla den před štědrým dnem a jelikož Radžovi Balantainka s Colou zachutnala na návštěvě bývalého šéfa až moc, návrat v brzkých ranních hodinách domů čtyřiadvacátého naše plány trochu rozhodil. Nakonec však vše dobře dopadlo a v rohu se nám už dopoledne tyčil neuvěřitelně huňatý voňavý stromeček (Jakub říká, že je to jedle a jelikož botanické znalosti by jste u mě hledali jako jehlu v kupce sena, budu mu věřit :) a náš vánoční kapřík (v podání skoro 2kilového lososa) byl naporcován nejlepším porcovačem v širokém okolí :) ano ano, mnou, vypadal skoro jako kapr, akorát mi Radža zakázal nechávat na těch plátcích ryby lososí ploutve, což je škoda, vypadalo to docela dost komicky :) Matěj dopoledne ukuchtil vynikající bramborový salát a Jakub ozdobil stromek po domácku vyrobenými ozdobami, které vnáší do našeho obydlí kouzlo staré české tradice, což nesmírně oceňuji :) A pak se šli projít s pár Čechy do Queen Elisabeth Parku, kde udělali vlastenecké fotky v českých dresech, zatímco já s Radžou jsme napravovali resty z minulých dní.
Více foto viz fotogalerie PiccasaTrochu pozdě, ale přece, po 7 hodině večerní, kdy vy už jste dávno trávili vánoční chody v bříšku a vstřebávali poslední nadšení z vánočních darů, jsme my tady ve Vancouveru usedli ke stolu a zahájili první Vánoční večeři, která se konala mimo teplo našeho opravdového domova. Každý z nás jistě jako já vzpomínal na své nejbližší, Matěj si tyto kanadské vánoce snažil co nejvíc přetransformovat na české a celou dobu nám tvrdil, že jí kapra a ne lososa :)
Mě připomělo domov rozdávání dárků, které bylo letos zase na mě (jako na nejmladším členovi naší čtyřky). Ježíšek, který to měl letos opravdu daleko, byl poměrně štědrý. Teda u mě dost na to, abych mohla veřejně prohlásit, že zase tak hodná jsem snad nebyla a nějakou náhodou musel do mé ponožky omylem přihodit dárky i Santa! Jakubovi Santa nadělil pěknou zásobu knížek, dokonce i čtenářský deník, aby v těch přečtených dělech měl pořádek, Matějovi zase krásnou černou kytaru, takže nadobro skončily tiché poklidné večery. Myslím, že Radžovi udělal největší radost slamněný klobouk ve kterém vypadá ještě větší proutník než normálně. Mexickému kamarádovi Xavierovi jsme nadělili kvalitní pití a kyblík, pro případ nevolnosti, která se mu takhle jednou nečekaně dostavila na naší párty.
Večer štědrý jsme štědře zakončili v hospůdce v centru, ale to už je vyprávění s hvězdičkou :D, které zní mnohem lépe v osobním podání, než takhle neosobně neobratně amatérsky popsáno na mém blogu :)
Svátkům vánočním vládlo lelkování,noční lyžování na Cypress a prohlídka jednoho z mnoha jezer Vancouveru (foto viz Picasa).
Mě připomělo domov rozdávání dárků, které bylo letos zase na mě (jako na nejmladším členovi naší čtyřky). Ježíšek, který to měl letos opravdu daleko, byl poměrně štědrý. Teda u mě dost na to, abych mohla veřejně prohlásit, že zase tak hodná jsem snad nebyla a nějakou náhodou musel do mé ponožky omylem přihodit dárky i Santa! Jakubovi Santa nadělil pěknou zásobu knížek, dokonce i čtenářský deník, aby v těch přečtených dělech měl pořádek, Matějovi zase krásnou černou kytaru, takže nadobro skončily tiché poklidné večery. Myslím, že Radžovi udělal největší radost slamněný klobouk ve kterém vypadá ještě větší proutník než normálně. Mexickému kamarádovi Xavierovi jsme nadělili kvalitní pití a kyblík, pro případ nevolnosti, která se mu takhle jednou nečekaně dostavila na naší párty.
Večer štědrý jsme štědře zakončili v hospůdce v centru, ale to už je vyprávění s hvězdičkou :D, které zní mnohem lépe v osobním podání, než takhle neosobně neobratně amatérsky popsáno na mém blogu :)
Svátkům vánočním vládlo lelkování,noční lyžování na Cypress a prohlídka jednoho z mnoha jezer Vancouveru (foto viz Picasa).
Žádné komentáře:
Okomentovat