Za vše může pád na snb (který byl podle mě dost krkolomný, ale Radža mě přesvědčoval o tom, že to bylo v pohodě), kterým jsem si vykloubila loket na levé ruce. Vypadá to, že nevědomky hraju celoživotní hru "Kdo si nejvícekrát vykloubí loket" ba dokonce se ji snažím i vyhrát!!!
Jako zkušená jsem už při pádu věděla, že kost si opět odskočila kamsi na výlet, takže jsem si profesionálně přitáhla končetinu k sobě, to bylo však to jediné čím jsem si pomohla. Následovalo trýznivé čekání na horskou první pomoc a zdravení desítek příjíždějících z okolí ptajících se "What happend?" nebo "Is she OK?" nebo taky "Did you call ambulance?". Chlapíci z horské služby dorazili do 10 minut, takže zvědavců ubylo, až na jednu skvělou paní, která se mnou byla celou dobu a pomáhala mi, tam kde moje znalosti angličtiny končily, vysvětlit dost šikovným chlapíkům s křížem na skvěle vypadajících bundách z softshellu co se přihodilo. Transport na saních byl bolestivým zážitkem, mnohem více hořkou vzpomínkou však je nekonečné čekání na sanitku, jejíž výjezd půjde z mojí kapsy, jelikož moje pojistka nepokrývá úrazy při sportu.
Mapa zobrazující přesné místo páduTakže mám zase jeden velký zážitek k uložení do šuplíku, jeden tučný šek k zaplacení a dvě trička a mikinu rozstříhanou v rukávě. Doufám, že ruku budu moci plně využívat co nejdřív, abych tady měla co papkat a kde složit hlavu k spánku.
Velké díky posílám Radžovi, který se o mě postaral a díky svému humoru tak ulehčil mojí situaci!
("joooooo to nevyhazuj, ten ustříhnutej rukáv z mikiny je dobrej materiál jako útěřka do kuchyně")
Lenko,
OdpovědětVymazatod Václava jsem se už o Tvém nedávném zranění doslechl, ale podrobnosti zjištuji až nyní! Snad jsi už v pořádku a ruka už moc nebolí..
Dobře si pamatuji na ten nepříjemný pocit, když jsme si loni v květnu v Calgary zlomil žebro, ale podrobnou lékařskou prohlídku raději vzdal, nebot pojistění se na to rovněž nevztahovalo... ale loket není žebro a tak jsme rád, že Tobě se dostalo kvalitního ošetření!
ve Tvé fotogalerii jsme kromě kanadských fotek zhlédl také výběr snímků z našich někdejších společných cest po staré dobré Evropě (Dunaj, Alpy) a fakt se mi zastesklo! Bylo to tehdy skvělé:)
A opět mě rozesmál pohled na kofolácký půllitr a vzpomínka na vaše nadšení z objevu takového pokladu!! Mimochodem - dá se v Canadě vůbec koupit Kofola?? (já to nezkoušel, takový závislák nejsem..)
Těším se na další reportáže!
Arthur
Ahoj Arture :)
OdpovědětVymazatomlouvám se, že odpovídám až teď, nějak jsem Tvůj komentář přehlédla (ano ano, netuším jak se to mohlo stát :)
já jsem si teď uvědomila, že jsem o Tvém zranění snad ani neslyšela...ale chápu že jsi nechtěl ošetření...o mě bylo postaráno kvalitně - bohužel z Čech takové zkušenosti nemám - ale taky za tu kvalitu vysolím pěknou kvantitu doláčů...
Na naše cesty jako Ty ráda vzpomínám, bylo to bezva, hlavně ta Dunaj..nevím proč, ale zanechalo to ve mě hrozně moc vzpomínek :) a dodnes si tu známou melodii z Boyardu spojuju s tímhle výletem :)
Za vychlazený štucek kofoly bych se poprala!
Ale asi ho tady nenajdu!:(
Lenka