Tak jde čas ve Vancouveru

Už pár dní si lámu hlavu o čem neobvyklém, zajmavém, neobyčejném bych vlastně mohla napsat... Moje rehabilitace vesměs probíhá ležmo, u TV nebo compu takže nic extra v rukávě nemám :) ale abych zase neřekla, že nic nedělám, tak se sem tam zajdu provětrat ven nebo promasírovat ztuhlé šlachy lokte do vířivky. Taky mě napadlo, že se porozhlédnu po nějakém tom lepším jobu, buhužel po stovce odeslaných e-mailů bez odpověďi uzavírám tuto snaživou kapitolu a její znovuotevření odkládám na neurčito. V pátek se pomalu vracím do práce, za což jsem nesmírně vděčná. Nikdy bych neřekla, že se budu tak moc těšit :) Vancouverské počasí trucuje a nechce se přidat k bratrům a sestrám ze světa, kteří řádí a zasypávají nejrůznější oblasti ledovou pokrývkou. Ve městě nepřetržitě prší a na horách vlastně trochu taky. Jenom ty nejvyšší pahorky, které můžu sledovat, když se počasí na 10 minut umoudří a ustupující mlha odkryje vrcholky zasypané sněhem, které mi však připadaj tak vysoko, že tam snad lidská noha ani nevkročila :) Nevím jak je na tom Whistler, ale Cypress (kam jezdíme na lyže) už zavřeli. Za měsíc začíná olympiáda, takže krom davového šílenství, které se tady pomalu rozbíhá, nevím jestli jim ta krásná U-rampa pro borce z celého světa, která byla hotová už v listopadu, neroztaje. Hodiny nezadržitelně odpočítávají poslední měsíc do zahájení XXI. olympijských her, stále více obyvatel se šatí do svršků s logem Canady, Vancouveru nebo her, nástupiště SkyTrainu zdobí nové reklamy (v centru má Coca Cola bezva reklamy fandících Kanaďanů v nadživotní velikosti :), na autobusech se můžete kromě destinace dočíst hesla jako Go Canada Go nebo Welcome to Canada a internetový obchod s lístky se rozjíždí na plné obrátky. Něco mi napovídá, že to možná bude trošku bláznivější únor, než obvykle :)