Kanadská nákupní horečka

Jelikož teď mám spoustu času na mrhání a potloukám se městem sem a tam, občas zabrousím i na zajmavější místa než centrum Vancouveru.

Mezi svátky jsme se byli s klukama podívat na jedno z mnoha jezer - Sasamat. Na kanadské poměry je to spíše jezírko, ale taky hezké :) v létě tady můžete lelkovat a zaplavat si :) Jezero v Burnuby (což je část Vancouveru) bylo ještě menší a navíc na mě působilo dost jako odpočinková terasa v továrně. Obklopeno bylo cestami a dálnicemi, ale pár hezkých míst se tam taky našlo. Největším úlovkem však byla veverka :) Fotky najdete na picase jako vždycky.

A jak se tak zdá mým dnešním nejlepším úlovkem jsou rukavice. U příležitosti olympijských her se rozpoutalo obchodní šílenství, kterému těžko odolat. Nejrůznější oblečení a předměty s logem Vancouveru, Olympijských her, Whistleru apod. můžete najít na oficiálních internetových stránkách, ale taky v oficiálním olympijském obchodě v centru Vancouveru. Nejprodávanějším, neznámějším a nejvyhledávanějším artiklem jsou vymazlené (omlouvám se všem, ale já prostě to slovo musela použít :D) červené pletené rukavice zateplené flisem. Myslím, že jsem nedávno v Metru četla, že se jich prodalo už 2 miliony. Prostě šly na dračku, což je taky důvodem, proč jsem je tak dlouho nemohla sehnat. A to už mám na ně zálusk pěkně dlouho.

Každopádně dnes při cestě do knihovny, kdy jsem míjela obrovské billboardy s kanadskými závodníky v nadživotní velikosti, které pokrývají celou budouvu již zmíněného olympijského obchodu, něco v koutku duše mi říkalo, že bych se měla jít podívat, co mají nového (pravdou teda je, že patrně v tom žádné nadpřirozeno nebude a spíše se jedná o klasickou reálnou neuvěřitelně přitahující sílu reklamy, které odolá jen silný jedinec, a všichni ví, že já jím nejsem :). Když jsem však vešla dovnitř a spatřila neuvěřitelnou pranici v jednom koutě, samozřejmě jsem se musela připlížit blíž a ukojit potřebu zvědavosti. Za vše mohl regál s červenými rukavicemi, který zrovna naplňovali nově dovezeným zbožím. Vypukla tak mírná rvačka, kdy chtěl každý ze zákazníků tento suvenýr a ne jeden, šest či sedm párů byl podle mých výpočtů průměr. Neváhala jsem proto, vběhla mezi hlouček francouzů a jedny ukořistila. S blaženým úsměvem jsem došla k pokladnám kde se mě v zápětí zhostil trochu nepříjemný pocit. Co na tom, že si musím vystát pěknou řadu, ale čekat s jedním párem v ruce, když všichni ostatní kolem mě jich měli tolik, že jim co chvíli nějaký pár upadával na zem, byl vrchol trapnosti! :)