Srdečně vítám všechny známe i neznámé, kteří ať už záměrně či náhodou zabrousili na můj blog, jakožto do místa, které má poskytnout zázemí pro záznam zážitků z cesty mého malého ega do velkého města.
Zpočátku jsem o blogu vůbec neuvažovala, jelikož nejsem příliš technicky zdatná, google však nabídl natolik jednoduché ovládání, že jsem jsem ho k radosti mých bližních, mohla akceptovat a vytvořit tak cestu, která mi umožní jednoduchým a rychlým způsobem informovat kohokoli, kdo o tyto informace stojí.
Místo činu: Vancouver, 49°15' severní šířky, 123°08' západní délky
Důvody za kterými stojí rozhodnutí vydat se přes oceán, jsou buď naprosto jasné nebo naprosto splývají v mlze opojení mého bleskového rozhodnutí, takže sama ani nedokážu rozumně posoudit zdali jsem se opravdu vydala správným směrem, nebo jenom bloudím křečovitě svírajíc kompas, jehož řučička se stále nemůže zorientovat na ten správný sever.
Rozhodnutí padlo 9.9.2009, náhoda (nebo osud?) nejspíš toužila, aby se mi tohleto datum dobře pamatovalo. Oběhat úřady a zažádat o vízum na kanadské ambasádě nebylo nic náročného, podat žádost o přerušení studia taky ne, ale přiznat musím, že s oficiální návštěvou útulné kanceláře naší referentky se mi přece jenom trochu sevřelo srdce. Banda mi bude chybět a doufám, že na mě nezanevřou ;)
Ahoj naše milá Leni!
OdpovědětVymazatNedávno jsem se dozvěděla, že ses vydala objevovat svět za velkou louží. Musím ti vyjádřit svůj obdiv, protože jsem si taky prožila jedno období lákajíc mě na druhou stranu světa. Já se ale vytrhnout z každodenního stereotypu a ze zatuchlých končin českých nedokázala. Pročítám si tady tvé vtipné články a držím ti palce, pěsti a všechno ostatní, aby ses tam měla co nejlépe a stalo se toto dobrodružství pro tebe neocenitelnou zkušeností. Přečetla jsem si zatím články na "říjen", teď jdu na listopad. Myslím na tebe, pa. Lucie Golíková
Ahoooj Luci :) děkuju moc za podporu, mám hrozně radost když to slyším ;) někdy to není úplně jednoduché /dneska si šéf do mě rýpnul, že občas nerozumím :)/ ale jináč to zase nějakou extra odvahu nechce...jenom si sbalit svých pět švestek a prostě neváhat ;)
OdpovědětVymazatAhoj Leni. Ze šéfa si nic nedělej, žádný učený z nebe nespadl :-) Chtěla bych jeho vidět, kdyby se měl naučit česky. Mi mamka vždycky říkala, ať si protivného člověka, který mě štve, představím v noční košili a s čepcem na hlavě, tak to příště zkus :-D
OdpovědětVymazatJinak odvahu to chtělo určitě velkou, je sice fakt, že není země jako země ale i tak.
Měj se krásně. Papá ;-)
Moje mamka vždycky říká, že si toho člověka mám pčedstavit na záchodě, pže tam jsme si všichni rovni :D
OdpovědětVymazatTo je ještě lepší než s tou noční košilí :-D Vidíš, inspirací máš hodně, tak nesmutni a pusť se do představování si ;-)
OdpovědětVymazat