Seattle

Konečně se na mě usmálo štěstí a já si dopřála dva dny zaslouženého volna. Nikdy bych neřekla, jak moc budu děkovat filmové akademii za předávání Oscarů. Ač sledovanost posledních let podle průzkumů klesá, diváci amerického kontinentu stále touží vidět v přímém přenosu kdo bude dalším nositelem malé sošky a jak mi bylo řečeno, každý rok je v tento večer extrémně málo lidí, proto se šéf rozhodl restauraci zavřít. Před sebou jsem měla dva dny volna, které jsme se rozhodli vyplnit výletem do největšího města amerického severozápadu - Seattlu.

Ráno rychle naházet svých pět švestek do auta (včetně vybavení na hory - co kdybychom se náhodou rozhodli si zalyžovat :) po cestě nabrat Honzíka a v plné polní vyrazit směr americké hranice. Zde jsme se nějakou tu hodinku zdrželi, jelikož jsem si musela vyřídit vízum, které kluci už vyřízené měli, protože tento stát nekonečných možností už navštívili. Naštěstí ve vzduchu visela přátelská atmosféra (otázkou je, jestli se nejedná o nějaký psychologický manévr ze strany amerických strážců hranic), takže po 15 minutách odpovídání na otázky směřující na mou osobu jsem se mohla chlubit s razítkem v mém pase.

Ještě jsme ani nedojeli do Seattlu a už jsme utráceli první dolary. Cestou jsme narazili na nákupní středisko, kde mají za výprodejové ceny značkové oblečení, což se nesmírně hodilo Honzovi, který se chystá za dva týdny domů a stůj co stůj si chce odvést pár suvenýrů (především v podobě oblečení). Takže když jsme dorazili do města, bylo pozdě něco velkého organizovat, takže jsme se akorát pokochali večerním pohledem na nám ještě neznámý Seattle a pak se navečeřeli a vyspali do růžova u známých. Což byl Radžův kamarád Kosken a jeho přítelkyně v pěkném domečku družného nora Fina :) asi 30tiletý Skandinávec, narozen ve státech, sice byl opravdu kamarádský, ale průměrná teplota v baráčku byla asi jako v iglů, takže jeho severské geny se nezapřou.

Druhého dne v pondělí jsme po vydatném spánku a snídani vyrazili vstříc ulicím Seattlu. Naší první zastávkou byl park přesně naproti Downtownu, kde leží zbytky staré továrny. Bohužel jsme se nedověděli, k čemu tato fabrika sloužila, což si myslím, že je škoda, třeba má zajmavou historii. Pokračovali jsme podél pobřeží k houseboatům (Houseboats), které se mi z celého dne líbily nejvíce. Kouzelné malé domečky na vodě kolem nás vytvářely pohádkovou atmosféru :)

Odpoledne jsme se rozhodli navštívit dominantu Seattlu. Moderní rozhledna zvaná Space Needle byla postavena ku příležitosti Světové výstavy v roce 1962. V nejvyšším bodě věž dosahuje 184 metrů, široká je 42 metrů a váží necelých 9550 tun.

Poté co jsme se pokochali pohledem na Seattle a vůbec všude kam naše oko dohlédlo (jelikož bylo mračno, viditelnost nebyla bohužel 100%) zavítali jsme do Seattleských muzeí. Kromě toho, že je Seattle znám svou vysokou konzumací kávy (byla zde mimojiné založena má oblíbená síť kaváren Starbucks :), je znám také jako hudební centrum či kolébka hudebního žánru grunge (já jako hudební nevzdělanec to pokládám za rock). První na řadě bylo tedy Museum hudby. I když jsem se zpočátku cítila trochu nesvá a nebyla jsem si jistá zda vystavené rekvizity mohu patřičně ocenit, když mé znalosti historie hudby hrubě kolísají za průměrem, atmosféra mě však dokázala místy ohromit natolik, že jsem na kus rozbité kytary po Jimym Hendrixovi koukala jako na svatý obrázek.

Druhým kouskem bylo Muzeum Science Fiction. Fanoušci Star Treku, Star Wars či Planety opic by jistě zajásali :) Pro mě však byl nejcennějším pokladem odkaz Karla Čapka jako tvůrce slova "robot", které si osvojili všechny světové jazyky :)