Trocha Paralympic Winter Games a znovu na hory!

Moje oblíbené volné pondělí znovu zaklepalo na dveře a od 8 rána mě nenechalo spát. Plán na ráno byl jasný: dva volňásky na trénink české paralympijské hokejové reprezentace nás zavedli do Thunderbird areny University of British Columbia. Po příchodu jsme však byli dost zklamaní pustotou, která na ledě vládla. Jak jsme se při cestě zpátky dověděli, trénink byl přeložen na pravé poledne a to nám to nevycházelo. Místo toho jsme tedy občíhli jinou ledovou plochu, kde zrovna začali trénovat borci italské reprezentace.

Koukat na sledge hockey je tak trochu směsice nejrůznějších dojmů. Nejdříve je to hrozně zvláštní pocit, když na ně koukáte poprvé, připadá vám to jako něco neznámého. A když pak koukáte na některé mladé tváře, které mohou být stejně staré jako vy, přepadá vás obrovská lítost. Po delším sledování vás ohromí houževnatost, kterou musí tito chlapíci vlastnit. A nakonec vám vlastně dojde, že nestojí ani tak o lítost, jako o kupu vyřvávajících fanoušků pro které mohou hrát. Zase jeden obohacující zážitek navíc ;)

Odpoledne jsem po dlouhé přestávce znova vyrazila protáhnout tělo na hory. Tentokráte jsem si však půjčila od Matěje lyže, prověřit moje staré lyžařské schopnosti. S ponožkou na lokti, asi třemi starými svetry (kdyby mi zase chtěli stříhat rukáv :) a přilbou, dokonale vybavena, vyrazila jsem s klukama směr Cypress Mountains. Díky bohu se lyžařské laškování obešlo bez úrazu a my se v pořádku vrátili všichni domů :) akorát teda ta svalovice, kterou zítra budu mít, bude dost zničující :( Vlek a český vlekař :)