Skutečnosti, které nás odlišují

Tak jsem dneska celou směnu v práci přemýšlela nad tím (ne že bych tam neměla co dělat ;) , že jsem vlastně nesplnila jeden z nejdůležitějších bodů, které jsem si stanovila při tvorbě tohoto blogu.

První týden mého pobytu v zámoří, kdy jsem se cítila jako Alenka v říši divů, jsem musela vstřebávat milióny kanadských zvyků, obyčejů, pravidel psaných i nepsaných a nejrůznějších odlišností, které pro mě, jako Evropanku, byly naprosto nové, dosud nepoznané. A každým dnem jsem si říkala to samé: "fíííha, tak to musím napsat na web". Ale jak už to tak bývá, pomalu se sžívám se vším rozdílným a to "zvláštní" se pro mě stává úplně "normální", takže vlastně má potřeba informovat Evropany o neevropských zvyklostech pomalu ubývá na síle.

Thank you (Děkuji)
Ano ano, všichni tuhle frázi známe, všichni ji používáme, celý život od doby kdy se ji naučíme vyslovit. Ale troufám si říct, že v počtu vyslovených poděkování za den jsou Kanaďani v neuvěřitelné přesile. Děkuje se zde při každé příležitosti. Pravdou je, že mi to občas přijde přehnané, upřít jim však nemůžu skutečnost, že tohle magické slůvko (spolu s prosím) vytváří rozhodně lepší ovzduší pro mezilidské vztahy, ať už se jedná o přátele nebo o lidi, kteří se setkali poprvé v životě. Nemohla jsem zakrýt překvapení, když jsem poprvé odcházela z práce a zjistila, že všichni z personálu si děkují. Ale co mě nejvíc dostalo, bylo děkování řidiči za svezení v autobuse. Vystupuji na poslední zastávce a pravidelně pár lidí při výstupu zakřičí Thank you!

Máslo
Zvláště pak to burákové. Vždycky jsem chtěla tuhle americkou nezbytnost vyzkoušet, častokrát jsem si představovala jak asi chutná tak neobvyklá kombinace másla a arašídu. S klasickým čerstvým máslem, které můžu jíst po kilech to sice nemá nic společného, chutná ale opravdu skvěle. Kdo zkusil možná nebude souhlasit, myslím, že chuť je pro nás lehce neobvyklá, já si ho však zamilovala a tlustá vrstva na bagetě mluví za své (nejlepší je to završit další tlustou vrstvou nutelly - moje každodenní snídaně, která se snad nezměnila od doby, co jsem tady přjela). Takže drahá maminko, nic se neboj, můj denní příjem kalorií daleko převyšuje ten optimální ;)

Co se týče klasického másla nebo margarínu, zde jsem narazila na jednu kuriozitu. Prakticky je to surovina stejná jako u nás, ale běžné je, že je slaná. "Unsalted" (neslané) máslo jsem hledala v boxu dobrých pět minut a to jsem se nakonec musela spokojit s dvěma druhy.

Doprava
K migraci z místa na místo zde můžete využít Skytrain (obdoba metra) nebo autobus. Takže v celku nic odlišného. Novinkou však pro mě bylo řídit naše autko s automatickou převodovkou a tisíce značek, které vás informují ve které dny a které hodiny můžete ulicí projet, popřípadě parkovat. A ještě jedna lahůdka. Chcete-li jet doprava a máte červenou, pokud máte volnou cestu můžete jet, aniž by jste čekali na zelenou :) docela urychlující vychytávka, ale často přemýšlím nad tím, jestli by byla aplikovatelná u nás.

Kavárny
Jestli vám někdy přijde, že hustota vietnamských tržišť v ČR je někdy větší než hustota obyvatel na kilometr čtvereční, tak věřte, že tady takto podobně mluvit o kavárnách není příliš velká nadsázka. Starbucks, Blenz Coffee, Waves Coffee, Take 5 Coffe ... někdy vyjdete z jednoho Starbucksu s kávou v ruce a než ji stihnete vypít, po cestě minete další Starbucksy, minimálně 3. Takže když nenesete v ruce papírový kyblík plný výborné kávy prostě a jednoduše nejste dostatečně in :)