Nebudu ztrácet čas duchaplnými úvody a hned vysvětlím týdenní odmlku.
Nejdůležitější a pro mou peněženku nejlepší nová zpráva je, že jsem si našla práci. Mým zaměstnavatelem je Řek Stathi, který má roztomilou řeckou tavernu na 9th, takže popojedu 3 zastávky autobusem a za 15 minut jsem v práci. Servírky jsou jenom Kanaďanky naopak kuchyně je mix národností. Stathi kuchtí hlavní jídla, jedenadvacetiletá mexičanka Alma sekunduje Stathimu a připravuje saláty a přílohy, třiadvacetiletá Ruska Ola se stará o nádobí a tak nějak o to aby nic nechybělo, jednu holčinu z Polska jsem tam ještě nepotkala, pže ta pracuje jenom na part-time a teď jsem doplnila evropskou skupinu já.
Jelikož jsem byla nehorázně pracovně vytížená :) odložila jsem jsem blog na víkend, což se ukázalo jako chyba. V sobotu klepala na dveře chřipka, která tady všude okolo řádí (jo ta od prasátek taky, jsou toho plné noviny) já však statečně vybavena Brufenem odpracovala šichtu v práci a spěchala domů na uvítací párty, kterou kluci pořádali na počest našeho nového bydlení a příjezdu Jakubovy japonské přítelkyně Maiko, která má zde v plánu s námi strávit tři týdny. Mimo Čechů s kterými se tady stihli za ty 3 měsíce kluci seznámit nás poctili návštěvou Kanaďani, Mexičani, holky z Argentiny, Karlos z Guatemaly (který má neuvěřitelnou schopnost rozumět češtině i když česky neumí ani slovo :D), učitel Jakuba jehož národnost jsem nerozpoznala a jeho spolužačka Japonka. Snad jsem nikoho nevynechala a jestli ano, ať si to nebere osobně. Guláš, který Matěj uvařil jsem bohužel nezkusila, ale prý byl vynikající, já měla jenom bramborák (které smažil Radža a skoro všechny samozřejmě připálil, pže všichni víme, že jemu se pusa nikdy nezastaví a taky všichni víme, že chlapi prostě nemůžou dělat 2 věci najednou ;)
Fotky z naší párty buhužel nebudou, pže se záhadným způsobem ztratily z karty foťáků, což je dost škoda, ale "čo spravíme".
Naneštěstí veselení se do pozdních hodin (tedy spíše brzkých ranních - tím zase jako nemyslím do 4 do rána, mami neboj :) absolutně nesvědčilo mému zdravotnímu stavu a celou neděli i pondělí, kdy jsem si měla užívat volna, jsem proležela v posteli, dopovala se paralenem, brufenem a Radžovým čajem s citrónem a kilem medu...tedy spíše medem s čajem a citrónem. Navíc nám střihli nám z neznámých důvodů internet, takže jsem nemohla ani dát vědět do světa, jak pokračuje můj boj se zákeřným bacilem. Každopádně je mi silným soupeřem, ale doufám, že v dalším příspěvku budu moct hrdě oznámit jeho porážku ;)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat